My z Louky

V jedné malé vesničce s názvem Louka, stála stařičká chaloupka. Byla tu víc jak 300 let a podle toho také vypadala. Ale právě letos měla velké štěstí. Koupila si ji jedna rodinka, která se ji rozhodla opravit. V této rodině žil kluk Kubík a malá holčička Barunka. Bylo to děvče zvědavé a tak hned jak se do chaloupky nastěhovali, běžela na zahradu. Ona to vlastně nebyla zahrada ale jedna velká louka. Zvonky ji cinkali na cestu, vlčí mák ji hladil po sukýnce, až došla ke kopretinám. Uslyšela tichý hlásek a tak se skrčila, aby lépe slyšela. Před sebou si všimla pařezu ze staré hrušně a hele, odsud jde ten hlásek! Na pařezu seděla malinká hmyzí babička, pletla šálu a povídala. Ale komu? Barunka se trošku naklonila a už je uviděla. Tři myší dírky v zemi ze kterých koukali zvědavé čumáčky. To myškám babička vyprávěla příběhy, které se na louce přihodili nebo které ona sama prožila. Od toho dne Barunka chodila potají poslouchat vyprávění babičky Povídalky. Poznala spousty tvorečků žijících na louce v Louce. Vítejte i vy!